lapidarium
Pří-běh snu
Divná jsem šelma
ožívám při úplňku
utíkám vlastní zahradou
sebezpytujíc - prchám
s opilou hlavou bloumám krajinou
bez peněz - však v lesích netratím
a padnu-li do želez
svou duši nezraním
běhávám s vlky, hladová, bez kořisti
pryč od lidských čelistí
v komedi emočních úrazů
vetuji frašku dotazů
v dańových přiznáních
- kdo spáchal hřích?
Utíkám každou noc
V pondělním zádušním ránu
v mé hlavě skřípou
rozbité střepy svatého grálu
barvím si tvář purpurem králů
ten jeden tah štětcem tíží mě k upadnutí
tak trhám hedvábnou nit
trhám a přestávám snít
Jenže ruce se žízní chvějí
hladem se nohy v hady mění
slepují se s hlínu a kořeny
vrůstají do země
uprostřed šarlatové pustiny
lapená ve vlastním obraze
stávám se z vlka jabloní
a z čerstvě řinoucí krve
- jaká teď jablka urodím ?
Vracím se každý den......
K mým větvím satyr zabloudí
až slunce podzimem prozáří rosu
snad se i k plodům v trávě sehne
a ochutná-li,
kyselá pláňata se k úžasu v sladká promění
ta trpkost.....ta zbyde ve mě....